Jak na to, 25. 11. 2022

Foto: Shutterstock

Slovo meditace u mnoha lidí vyvolává představu mručících asketů ve strnulých pozicích a striktních pravidel. V klášterech dálného východu tomu tak někdy je, ale v moderním pojetí je meditace příjemným a časově nenáročným způsobem odreagování pro kohokoliv. Tedy pro normální smrtelníky, kteří otáčí světem, jak říká Tomáš Reinbergr, autor úspěšné knihy Meditace pro normální smrtelníky, ne pro mnichy.

Přidat na Seznam.cz

Už vám nic neunikne!
Přidejte si web na hlavní stránku Seznam.cz.

Opravdu existují nejen složité metody plné odříkání, ale i jednoduché meditační techniky určené nám lidem, kteří pracujeme, konáme, tvoříme, balíme holky nebo máme rodinu. Navíc výzkumy dokazují, že pravidelná meditace pomáhá zlepšit fyzické zdraví včetně optimalizace krevního tlaku, prohloubit spánek i soustředění a zvýšit tak pracovní efektivitu. Také však redukovat dopady stresu nebo migrény,“ vysvětluje pro Hobbykuk.cz lektor, který vyučuje meditaci také v online kurzech.

Hlavně se cítit dobře

Podle Tomáše nás od meditace odrazují především zažitá klišé: „Mezi nejčastější předsudky patří třeba to, že při meditaci musíte sedět dokonale rovně se zkoprnělou páteří, nesmíte se ani pohnout, musíte se úplně oprostit od jakýchkoli myšlenek, zpívat u toho mantry, ideálně být vegetarián – a že vás budou mít lidi za blázny. Ale tak to vůbec není. Ve svých kurzech lidi učím, že nejdůležitější při meditaci je cítit se dobře,“ usmívá se sympatický lektor.

Jak se tedy začíná? Jednoduše tím, že se pohodlně posadíte a opřete, ruce položíte na stehna nebo složíte do klína – jak je vám to příjemné. Pak zavřete oči a začněte pomalu a v klidu vnímat svůj dech. V nose, v plicích, v hrudníku… zkrátka kdekoli ho cítíte.

V následujících deseti minutách se pak se zavřenýma očima snažte udělat opak toho, co děláte v průběhu dne s očima otevřenýma: nechtějte mít věci pod kontrolou, nesnažte se dosáhnout nějakého cíle. „Přenechejte kontrolu něčemu chytřejšímu ve vás. Inteligenci života a přírody, která řídí všechny mechanismy v těle. Prostě se ničemu nebraňte, jen volně vnímejte dech. Klidně se u toho hýbejte, změňte polohu, odkašlejte si, jak zrovna potřebujete,“ radí Tomáš.

Brát věci tak, jak plynou

Možná budete mít zprvu pocit, že se vám meditace nedaří. Hlavou se honí myšlenky nebo emoce, vyrušují vás zvuky okolo. Vůbec to nevadí! Základem není soustředění nebo koncentrace. Stačí brát věci tak, jak přicházejí a plynou, jen se pozvolna vracet k vnímání dechu. Naopak: to, že z hlavy odcházejí myšlenky a stimuly, je jen vedlejším projevem toho, že z našeho „systému“ odchází také stres.

Když se přibližně po deseti minutách začnete z meditace vynořovat, nejspíš se budete cítit utlumení, zpomalení a líní. To je správně. „Lidé očekávají, že se hned po meditaci dostaví příliv energie. Ale tak to není. Naopak, člověk je ztlumený až příjemně vypnutý. Tento stav se nazývá restful alertness neboli uvolněná ostražitost či odpočatá připravenost. Máme zpomalený metabolismus, dobíjíme energii, zbavujeme se stresu, čistíme náš systém. Ale zároveň máme také ostřejší smysly a bohatší vnímání. Pocit přílivu energie se většinou dostaví ve chvíli, kdy opět zrychlíme metabolismus. A to se stane, když vstaneme, přejdeme do chůze či začneme pracovat,“ doplňuje Tomáš Reinbergr.

Existují stovky až tisíce meditačních technik a všechny vedou k podobnému cíli: rozšířit naše vědomí, obohatit náš život, zklidnit mysl, spojit nás s naším hlubokým vnitřním klidem neboli zdrojem energie. Mnohé z těchto technik však předpokládají život v ústraní. Když je zkoušíme praktikovat, tak zjistíme, že je to těžké, že se nám meditace nedaří. Mohou vést i k negativním účinkům, jako je odvádění od běžného života. Proto vždy, než se do některé z nich pustíte, zjistěte si dostatek informací o tom, co vlastně praktikování vyžaduje. Vyhněte se těm, které slibují zázračné účinky nebo se uvádí, že se při jejich provozování musíte něčeho zříkat.

Tomáš Reinbergr je autor knihy Meditace pro normální smrtelníky, ne pro mnichy a lektor portálu KurzyProRadost.cz

Autor článku: Petra Chmelová