Pokud pod vaším pozemkem vede vodovodní potrubí nebo kanalizace, popřípadě vodovodní či kanalizační přípojka, je váš pozemek pravděpodobně zatížen věcným břemenem, takzvanou služebností inženýrské sítě. Toto věcné břemeno může vzniknout několika způsoby, a to buď přímo ze zákona, smlouvou o zřízení věcného břemene, nebo vydržením. Z toho pak vyplývají práva a povinnosti jak vlastníkovi zatíženého pozemku, tak vlastníkovi inženýrské sítě.
Jaké povinnosti z toho plynou?
Vlastník pozemku je povinen zdržet se všeho, co by vedlo k ohrožení inženýrské sítě. Po předchozím projednání musí oprávněné osobě umožnit vstup na pozemek za účelem prohlídky či údržby inženýrské sítě, a to po nezbytnou dobu a v nutném rozsahu.
„Výjimečně lze zajistit opravu inženýrské sítě i bez předchozího projednání s vlastníkem pozemku, pokud došlo k náhlému poškození sítě a oprava nesnese odkladu. V takovém případě však musí být provádění opravy vlastníkovi pozemku neprodleně oznámeno, místo označeno a zabezpečeno,“ vysvětluje Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest, a dodává: „Pokud takovým zásahem dojde k poškození pozemku, má vlastník sítě povinnost jej na vlastní náklady uvést do původního stavu a nahradit případnou škodu.“
Jak zjistit, zda se to týká i vašeho pozemku?
Inženýrské sítě se nezapisují do katastru nemovitostí. Jak tedy zjistíte, zda je váš pozemek věcným břemenem zatížen? Podle vodního zákona je kanalizace i vodovodní potrubí vodním dílem. Vlastník pozemku, na němž se vodní dílo nachází, je povinen za náhradu strpět na svém pozemku vodní dílo, které bylo vybudováno před 1. lednem 2002, včetně jeho užívání. Náhradu však bylo možné požadovat pouze do začátku roku 2019. Podle judikatury ústavního i nejvyššího soudu je totiž povinnost strpět existenci starého vodního díla na svém pozemku takzvaným zákonným věcným břemenem.
„Za účelem ochrany vodovodů a kanalizací jsou stanovena ochranná pásma ve vzdálenosti 1,5 až 3,5 metru od potrubí. Konkrétní vzdálenost pak závisí na jeho průměru. V těchto ochranných pásmech není možné provádět stavby, vysazovat trvalé porosty, provádět skládky či terénní úpravy,“ upozorňuje Eduarda Hekšová.
Rozdíl mezi kanalizační a vodovodní přípojkou
Od kanalizací a vodovodního potrubí je třeba odlišovat kanalizační a vodovodní přípojky. Kanalizační přípojka je samostatnou stavbou tvořenou úsekem potrubí od vyústění vnitřní kanalizace stavby nebo odvodnění pozemku k zaústění do stokové sítě. Vodovodní přípojkou pak nazýváme samostatnou stavbu tvořenou úsekem potrubí od odbočení z vodovodního řadu k vodoměru, a není-li vodoměr, pak k vnitřnímu uzávěru připojeného pozemku nebo stavby. Přípojky však nejsou vodním dílem. V případě, že byla přípojka zbudována před 1. lednem 2002, je jejím majitelem vlastník pozemku nebo stavby připojené na vodovod či kanalizaci, neprokáže-li se opak. Pokud byla přípojka zbudována později, vlastníkem přípojky je osoba, která ji na své náklady pořídila. A starší přípojky, které byly na váš pozemek umístěny před rokem 1994, se staly věcnými břemeny za zákona.
V této souvislosti je třeba upozornit, že pokud vede potrubí od studny, jedná se o vodovodní potrubí, nikoliv o přípojku. Jde tedy o vodní dílo, jehož přítomnost na pozemku je třeba strpět, pokud bylo zřízeno před rokem 2002. Rovněž je třeba dodržovat ochranná pásma.
„V případě, že pod vaším pozemkem vede kanalizace či vodovodní potrubí, které bylo postaveno po 1. lednu 2002, nebo vodovodní a kanalizační přípojka zbudovaná po roce 1994, je vhodné uzavřít s vlastníkem potrubí nebo přípojky smlouvu o zřízení věcného břemene, abyste se vyvarovali případných sporů. Při splnění určitých podmínek může dojít i k vydržení věcného břemene,“ uzavírá Eduarda Hekšová.
Zdroj: TZ dTest
