Za vnitřní mikroklima se považuje osvětlení, hluk, teplota či kvalita vnitřního ovzduší. Základem pro zdravé prostředí a regeneraci lidského organismu je proto dostatek čerstvého vzduchu a tepelný komfort. Vlny dotačních programů, které podporují zateplování všech typů budov, přinesly kromě energetické úspory také diskuze o zdravém prostředí nejen v domácnostech, ale i ve veřejných budovách, například školách. Mnoho budov se ve jménu snížení tepelných ztrát proměnilo v téměř vzduchotěsné schránky. Problém je to nejen u starších budov, ale i novostaveb, kde se tímto procesem eliminovala přirozená výměna vzduchu (infiltrace), a proto je třeba vyřešit otázku větrání.

Škodliviny ve vzduchu i plíseň

„Nízká kvalita vnitřního prostředí budov se objevuje především v rekonstruovaných budovách, které jsou nově zatepleny a kde byla provedena výměna starých oken za nová. Starší budovy totiž větraly přirozeně netěsnostmi a uzavřením vnější obálky došlo k zamezení přísunu vzduchu infiltrací. „Vzduchotěsná budova bez přirozeného větrání přináší riziko hromadění škodlivin, jako je zejména CO₂ a vlhkost, ale i dalších těkavých látek. Pokud jde o vlhkost, problém zpravidla nastává ve chvíli, kdy relativní vlhkost vzduchu přesáhne hranici 60 %.  Při vyšší vlhkosti hrozí tvorba plísní, které samozřejmě nejsou pro zdraví obyvatel žádným přínosem,“ vysvětluje odborník Martin Preclík.  Průměrná čtyřčlenná rodina přitom dokáže během jednoho dne vyprodukovat okolo 12 litrů vody ve formě vodní páry. „Aby v budovách k výše uvedenému nedocházelo, je třeba účinně a řízeně větrat,“ dodává Preclík.

Druhou zásadní škodlivinou je koncentrace oxidu uhličitého, tj. CO_2.  Zvýšené množství oxidu uhličitého způsobuje snížení koncentrace, ospalost a únavu. Problém vzniká například v ložnicích, kde je nereálné jednou za dvě hodiny pravidelně větrat, proto koncentrace CO₂ stoupá o to rychleji. V místnosti se zavřenými dveřmi a okny pak hodnoty CO₂ velmi rychle přesahují koncentraci 2000 ppm (parts per million, počet jednotek v milionu celkových jednotek). Pro představu: vydechovaný vzduch má cca 40 000 ppm, doporučený horní limit ve vnitřních prostorách je 1500 ppm.