Jak na to, 22. 12. 2022

Foto: Shutterstock

Zaměstnavatelé jsou dle zákoníku práce povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování, či příležitosti. Přesto se v prostředí českých firem objevuje chování, které je v rozporu nejen s morálkou, ale také s pracovněprávními předpisy. Česká republika se tak již několik let objevuje na předních příčkách žebříčků zemí s nejvyššími procenty šikany na pracovišti.

Přidat na Seznam.cz

Už vám nic neunikne!
Přidejte si web na hlavní stránku Seznam.cz.

Podle studie Evropské nadace pro zlepšování životních a pracovních podmínek se tak více než 20 % zaměstnanců se  šikanou na pracovišti setkalo1, přičemž podle výzkumu univerzity Palackého v Olomouci jde nejčastěji o pracovníky veřejného sektoru (73,8 %)2. Zaměstnancům může pomoci nejen znalost jejich práv, sesbírání potřebných důkazů, ale i kvalitní zastoupení u případného soudního sporu.

Co je šikana na pracovišti

 Šikana je systematické negativní chování, které se na pracovišti nejčastěji projevuje v podobě posměšků, urážek, šíření pomluv, odmítání spolupracovat, znepříjemňování plnění pracovních úkolů, fyzického nebo slovního napadání, sexuálního obtěžování, svalování viny či naschválů. Dále se může jednat i o neumožnění vybrat si směnu či dovolenou, zatímco další zaměstnanci s tím problém nemají. V pracovním prostředí se šikana dále rozlišuje podle toho, kdo je na straně agresora, a kdo figuruje jako oběť. Podle toho se tak můžeme setkávat s bossingem (šikana od nadřízeného), mobbingem (šikana od kolegů) či staffingem (šikana od podřízených), které mohou vést až k sociální izolaci.

Šikana na pracovišti probíhá dlouhodobě a soustavně – šikanující používá různých intrik, které navenek vypadají banálně a neškodně – je proto také těžko dokazatelná. Toto chování postupně vede ke ztrátě sebevědomí a psychickým, ale i fyzickým problémům. Bohužel tyto situace nejsou ojedinělé,” říká Tomáš Smolík z D.A.S. pojišťovny právní ochrany. Oběť šikany navíc často svou situaci z důvodu obav ze ztráty zaměstnání nebo pozice nijak neřeší a ve většině případů nakonec sama ze zaměstnání odejde, čímž dojde k naplnění cíle šikany.

To potvrzuje také příběh paní Jany, která zažila šikanu ze strany nadřízeného. „Pracovala jsem v korporátní firmě, kde byl kladen velký důraz na výkon. Počítala jsem s jistou mírou stresu, ale po čase se stala situace neúnosná. Můj nadřízený mě úkoloval prací, která neodpovídala mé kvalifikaci, i když věděl, že už tak pracuji přesčas. Zesměšňoval mě před kolegy a upozorňoval na každou drobnost, říkal mi, jak jsem neschopná. Před klienty pak vydával mou práci za svou. Po několika měsících jsem se rozhodla z práce odejít, ale nějakou dobu mi trvalo, než jsem si v práci zase začala věřit.”

Hrozí zdravotní potíže

 Šikana je hůře zjistitelná, protože se většinou jedná o psychické útoky. Proto se i její následky mohou projevovat zprvu “nenápadně”. Může se jednat o ranní nevolnosti, dlouhodobý stres, či nízké pracovní sebevědomí, podrážděnost. Šikana na pracovišti zvyšuje nejen stres pracovní, ale i ten v soukromém životě. Může tak negativně ovlivnit vztahy, případně vyústit ve zdravotní obtíže. Stres se v další fázi projevuje psychosomatickými potížemi jako např. trvalými bolestmi hlavy, potížemi s trávením, spánkem, chronickou únavou, úzkostmi, depresivními příznaky, bušením srdce či příznaky syndromu vyhoření. S tím přichází další problémy jako poruchy koncentrace, strach ze selhání a ztráta sebejistoty. Z uvedených důvodů existuje souvislost mezi stresem způsobeným útoky na danou osobu a snížením pracovního výkonu, vyšší míry absence a spolehlivosti zaměstnance. To pak bývá argumentem pro jeho postih, který může vyústit až k jeho odchodu ze zaměstnání, a tím dojde k naplnění cíle šikany.

Nastoupila jsem do nové práce, kde byl převážně ženský kolektiv. Snažila jsem se být přátelská, ale především ze strany jedné kolegyně, se začaly objevovat ponižující komentáře na mou osobu, nejdříve za zády, později se jednalo už o přímé útoky. Přidalo se vyčleňování z kolektivu, kdy kolegyně zařídila, abych chodila na oběd sama, pomlouvala moje pracovní výkony před nařízeným. Doufala jsem, že se situace časem zlepší, ale útoky se stupňovaly. Začala jsem být podrážděná i na děti a na manžela a přidaly se zdravotní problémy,  říká paní Ivana, která se setkala s šikanou ze strany kolegyně.

Jak se lze bránit?

Mnohdy má oběť tendenci na sebe “neupozorňovat” s nadějí, že útočníka přestane zajímat. To však s velkou pravděpodobností nepomůže. Pokud je zaměstnanec vystaven šikaně ze strany kolegů nebo vedení, jako první by se měl s problémem svěřit svým blízkým. Dále je nutné řešit celou záležitost se zaměstnavatelem. „O problému by měl zaměstnanec informovat vedení, případně personální oddělení, které by měly problém řešit. Jestliže se tím nechtějí zabývat, je možné se obrátit i na odbory (pokud u vás fungují) nebo o situaci informovat inspektorát práce,” radí Tomáš Smolík. Některé společnosti mají dokonce tzv. institut firemního ombudsmana či schránku určenou pro anonymní vzkazy.

Pro úspěšné řešení situace je však velmi důležité shromáždit veškeré důkazy a svědky, které má oběť šikany k dispozici. „Poškozený by si měl zajistit co nejvíce důkazů – e-mailovou komunikaci, výpovědi svědků, soupis situací či urážek apod., protože v případě uplatňování újmy vůči zaměstnavateli je nutné vinu prokázat. Jedinou výjimkou je diskriminace – v takovém případě je na zaměstnavateli, aby prokázal svou nevinu. Na závěr doporučujeme, aby poškozený zvážil možnost obrátit se na psychologa či psychiatra, který mu pomůže vyrovnat se s celou situací,” doplňuje Tomáš Smolík z D.A.S. pojišťovny právní ochrany.

Zákon proti šikaně v Česku neexistuje

 V zahraničí je šikana na pracovišti někdy legislativně upravována tzv. antimobbingovými zákony. „V České republice takový samostatný zákon neexistuje, proto je řešení odvozováno od zákonů, které selektivně upravují jednotlivé problémy a následky. Nejčastěji je tak zákaz šikany stanovován antidiskriminačním zákonem, zákoníkem práce, občanským zákoníkem či zákony plynoucími ze správního práva. V závažnějších případech poté i ustanoveními trestního zákoníku,” dodává Tomáš Smolík z D.A.S. pojišťovny právní ochrany.

Výše zmíněné vyplývá také například z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2738/2017 ze dne 15. 5. 2018, který uvedl, že pokud byl příčinou psychického onemocnění zaměstnance dlouhodobý stres v důsledku chování nadřízeného, který se vůči zaměstnanci choval přezíravě, hrubě a vulgárně, odpovídá zaměstnavatel dle § 265 zákoníku práce za vzniklou škodu.

Obdobně bylo rozhodnuto i rozhodnutím Nejvyšší soudu sp. zn. 21 Cdo 4394/2014 ze dne 24. 3. 2016, ve kterém bylo posuzováno šikanózní jednání ze strany kolegů i nadřízených (zejména docházelo ke změně pracovní doby, přidělování práce neodpovídající pracovnímu zaměření apod.).

Zdroje:

Štítky: práce

Autor článku: Tomáš Pekař